Sunday, March 30, 2008

Velikonoční nádivka II

No, Velikonoce jsme přežili! Dokonce dost dobře. Máme chalupu v takovém místě, kde lidé už dávno rezignovali na velikonoční zvyky. Nikdo nepřišel koledovat, nenamlátil mně ani dcerce zadek umně upletenou pomlázkou, nepopřál všeho dobrého. Také si neodnesl malované vajíčko ( a hlavně, nenalil do sebe tuplovaného panáka nečeho tvrdého podle vlastního výběru, jakž u nás bývalo kdysi zvykem ). Tyto praktiky jsou s novou generací v naší vsi už dobře deset roků passé. Naše rodina ale jisté tradice stále drží. Rozumí se samo sebou, že o druhých největších svátcích roku s dospívající Natálkou na chalupě nejdřív důkladně poklidíme. Začneme okny - na která nakonec zavěsíme mnou kdysi velmi pečlivě uháčkované záclonky s květinovým vzorem - a končíme tradiční výzdobou sestávající z trávy v nízké kameninové míse (kterou nakonec objeví náš kocour. Trávu okouše a ráno nám nechá jejími zbytky půvabně ozdobený vyvržený chrchel vlastních chlupů na převážně bílém bavlněném běhounu v kuchyni). To nás ale moc nenaštve, protože se dáváme do silného horkého čaje s rozinkovým mazancem a našemu oku přitom lahodí váza jarních květin, barvená vejce a legrační čokoládový zajíček. Pro celou rodinu je ale zlatým hřebem programu velikonoční nádivka, které se také někde říká "hlavička". Ano, co se masité části dotýká, děláme jí podle klasického předpisu, půl masa vepřového, půl uzeného, obojí předtím uvařené, dál ale postupuji jen volně. Přidat do směsi spařené kopřivy tak ještě dnes
jako žížnivá čára obletuji Zeměkouli jako kdysi v kresleném filmu "Bill Kamenáč" s drzými zajíci. Do poloviny směsi v pekáči dávám pažitku a zbylou půlku nechávám podle chuti, na tom budiž dosti! A samotný základ, žemle? Tak na to zapomeňte, že bych v dnešních dobách kupovala ze drahé peníze tunu bílého pečiva a navíc ji pak ještě nepohodlně krájela. Dávno už si pro tyhle příležitosti peču takzvanou "buchtu". Jak? Prostě odhadnu, kolik hmoty budu potřebovat a podle toho si odsypu způli hladkou mouku, způli polohrubou. Rukama provzdušním, přidám jen trochu soli, víc nic. Kvásek mi poslouží k zadělání, tedy: vlažná voda, špetka cukru, hrstička hladké mouky jako výživa pro kvasinky. No a jinak - klasika!

Těsto má téct, když ho nalévám do vymazaného pekáčku. Upeču, nechám vychladnout, rozzkrájím... jo, v případě velikonční nádiovky i v mléce romočím... a že je to nakonec bašta!

0 Comments:

Post a Comment

<< Home