Wednesday, January 31, 2007

Dušená mrkev s karbanátky

Už jsem se několikrát zmiňovala o tom, že úplně dietní jídla u nás nemusíme. Přesto mi ale občas projde něco, co je tak jaksi "napůl". Jako dušená mrkev s karbanátky. Princip je stejný, jako karbanátky dušené v rajské šťávě, jen postup je o něco odlišný, protože mrkev se dusí o něco déle než rozměklá rajčata. Takže napřed oloupu, nakrájím na tenká kolečka (silnější na půlkolečka) a do přiměřeně velkého hrnce hodím spoustu mrkve. Zaliji horkou vodou (aby byla všechna mrkev ponořená a ještě nahoře zbyl vody asi centimetr), přidám kus masoxu a dost vegety (podravka). Připlácnu to pokličkou a uvedu do varu, zmírním plamen a mírně dusím. Mezi tím si připravím mleté maso (mix vepřového a hovězího). Osolím, přidám 1 vejce, (kdyby to bylo ještě husté tak i trochu studené vody) a vypracuji hladou hmotu na karbanátky. Upleskám boubelaté tvary a mírně je obdělám na teflonové pánvi. Není nutné, aby karbošky byly úplně hotové, vždyť se s nimi bude ještě dál pracovat. Opečením na pánvi se vytvoří dostatečná krustička, aby karbanátky držely pohromadě a také se vysmaží většina tuku, což rovněž není zanedbatelné. Do mrkve píchám dvojzubou vidlicí a karbanátky do ní dávám dodusit až když je tak dopolovic vařená. V té době již má vydušenou velkou část vody, také ji naposled dochutím. Karbanátky dusím v mrkvi asi 7 minut, mrkev nezadělávám! Podávám s brambory.

Monday, January 29, 2007

Chňapky


Čas od času mne neodolatelně pudí, abych na těchto stránkách místo o dobré krmi začala hovořit tak nějak obecně, řekněme si to přízemně, prostě radit. V dobách Československé socialistické republiky by mne každý ihned utřel, protože mi ještě není šedesát a v Sovětském svazu jsem nebyla. Dnes se naštěstí snad už tohle nevyžaduje, tak to risknu. Ještě moje maminka používala v kuchyni k uchopování horkých hrnců a podobných náležitostí složené utěrky nebo prostě hadry, co zbyly třeba z potrhaných cích či prostěradel. Když jsem ze školních hodin šití donesla do domácnosti první cíleně vyrobené chňapky, dlouho visely na věšáčku jen tak pro parádu. Dnes už jsou celé roky v každé kuchyni běžné. Je ale běžné mít několikery? Takové ty elegantní, v obchodě zakoupené, s magnety, ty asi najdete v kuchyni každé začínající hospodyňky. Jenomže ty poslouží jen k úchopu mírně teplého hrnce, kde by člověku právě tak dobře posloužila ta po starodávnu přeložená utěrka. Kde se dobře vaří, jí a tím pádem zase vaří, potřebujete i silné rukavice, kterými bezpečně vyjímáte například rozpálený pekáč z trouby. Mám jedny takové "palečnice", jak jim říká můj syn, které používám na vyndávání hlubokého litinového pekáče z touby, protože v tom pekáči zvládnu všelicos - chleba, rostbíf, kuře nebo nadívaný bůček. Šiji si je po léta sama a není to žádný problém. Moje ruka obkreslená na paírovém střihu na míru, za výplň chňapek volím staré bavlněné deky, spodní podšití pořídím z bavlněného trička či mužských podvlékaček a za svrchní materiál poslouží cokoli z přírodního materiálu, co se hodí do mé kuchyně (tuhle jsem konečně za tím účelem potrhala zvetšelé květované cíchy po tchýni a prozatím mám dojem, že s tím materiálem vystačím do konce světa. Dlouhé roky se u nás chňapky nepochopitelně ztrácely, vyrobila jsem vždy dvě úplně stejné a vždycky tu a tam vyplula jen jedna a to nás doma mátlo. V posledních létech chňapky cíleně odlišuji - stačí mašlička, knoflík, zajímavý korálek, který ta jedna má a ta druhá ne - a je to hned přehlednější!

Saturday, January 27, 2007

Kuře na zelí

Někdy vařím ráda, jindy mi to vyloženě leze na nervy. Ve většině případěch ale potřebuji, aby vaření, ať už trvá krátce nebo déle, kladlo na můj dozor a obskakování ty nejmenší nároky, jedině tak mohu dělat vedle toho ještě něco jiného. K tomuto účelu bezvadně slouží remoska. Při troše snahy je prakticky nemožné v ní cokoli připálit. Navíc, my máme tu největší, čtyřlitrovou a v ní hravě připravím taková ta "jídla z jednoho hrnce". Takže ani moc nádobí nenašpiním. Například "kuře na zelí", jak tomu říkáme. Může to být celé menší rozporcované kuře, ale také třeba jen kuřecí paličky nebo stehna. Pokud z masa koukají kosti, vyložím dno remosky kusem alobalu, abych nepoškrábala teflonový povrch mísy. Do mísy narovnám stejnoměrně maso, osolím a posypu kmínem. Dokonale omyté a osušené brambory neloupu, ale pokrájím (malé na čtvrtky, větší na úměrně stejné kousky) a nakladu je okolo a na maso. Nahoru navrství kysané zelí (asi tak tři čtvrtiny z toho běžně prodávaného aáčku). Remosku poklopím, zapnu - a je po starosti. Kompletní jídlo se v ní připravuje asi 75 minut, za tu dobu stačí pro klid duše 2x zkontrolovat.

Friday, January 26, 2007

Hořčičná omáčka

Jsou lidé, kteří by bez omáčky neměli pocit, že vůbec něco jedli. Dovedou se vyžívat v popisech těch nejkurióznějších a rozvlekle diskutovat o přípravě bešamelu. Přiznám se, že my bez omáček žijeme v úplné pohodě, jednu ale v oblibě máme - tedy, zejména já jí mám v oblibě, protože je jednoduchá na přípravu. Na hořčičnou omáčku u nás dojde pokaždé, když mi zůstane (a právě to se často nestává) pořádný kus hovězího masa z polévky. Na omáčku potřebuji ( množství uvádím orientačně) asi: 3 dkg másla, 3 dkg polohrublé mouky, 1 malou cibulu, trošku cukru, sůl, lžičku citronové šťávy, velkou lžíci hořčice, 2 lžíce zakysané smetany. Na trošce másla nechám zesklovatět cibulku, ke zbytku přidám mouku a vyrobím červenou jíšku, tu osolím a pro zvýraznění chuti také maličko dosladím. Jíšku i cibulku dám do hrnce, zaliji hovězí polévkou, v případě, že ta mi nezůstala stačí klidně i rozpuštěná kostka masoxu asi v půl litru vody. Na mírném ohni nechám povařit asi půl hodiny, pokud dobře vyladím plyn pod hrnce, hlídat ani míchat za tu dobu nepotřebuji. Když se cibulka s jíškou dobře provaží, přidám hořčici a citron, procedím hmotu do omáčníku a až v něm přidám a vmíchám zakysanou smetanu. Omáčka je pikantní a chlapům k masu chutná, za přílohu zakousnou cokoli, nejčastěji jim podvrhnu vařené brambory. Maso z polévky není třeba ohřívat, pouze je nakrájím na plátky a každý si svojí porci přelije na talíři horkou omáčkou.

Tuesday, January 23, 2007

Kuře na česneku


Dnes si spolu uvaříme kuře na česneku. Ten recept přinesl kdysi do naší domácnosti můj manžel, opsal jej z kuchařky své matky a jako pravý chlap přitom zcela přízemně pominul, že kuřata se už dávno neprodávají opeřená, nýbrž oškubaná. Recept tedy začínal úspornou poznámkou: "1 kuře, peří trhat..." Tedy moderní hospodyňky to mají jednoduché, kuře není třeba kuchat ani oškubat, stačí je vzít, rozporcovat na 6 - 8 kousků, odříznout tučné kusy kůže a biskupa a jednotlivé kousky zprudka opéci ze všech stran trochu na oleji (já to dělám na pánvi, opečené přendám do remosky). Osolím, trochu podliji vařící vodou, mezi maso rozmatlám 6 - 8 rozdrcených stroužků česneku, dusím až změkne. Maso vyndám, šťávu zahustím hladkou moukou, rozmíchanou v trošce vlažné vody. Toť verze obyčejná. Pokud chcete mít kuře poněkud odlišné, na rozdělání mouky místo vody použijte 1/4 sladké smetany ke šlehání. K oběma variantám podávám vždy rýži vařenou po persku, to jest: na 1 šálek rýže počítám 3 šálky vody a 1/4 lžičky soli. Rýži vyperu, dám do kastrou s odolným dnem, zaliju odměřeným množstvím vody, vařím na mírném plameni bez poklice. Občas zamíchám. Jakmile se voda vyvaří tak, že jí nad rýží zůstane asi na šířku prstu, kastrol odstavím a zaklopím poklicí, pod kterou jsem složila čistou utěrku. Voda se za chvíli vsákne a ráže se dodusí. Podotýkám, že na utěrky k takovému účelu není rozumné při praní používat aviváž a ani je není vhodné skladovat v blízkosti toaletního mýdla, jak se v mnoha domácnostech svěží prádlo uchovává! To jednou učinila moje přítelkyně a náramně se divila, že jejímu manželovi nově upravená rýže příliš nešmakovala!

Sunday, January 21, 2007

Tukožroutská polévka

Když dojdu k přesvědčení, že se mi kolem pasu usazuje nepříjemná pneumatika, řeším to hned a nečekám, až se nebudu moct ani sehnout. Ono v takovém případě stačí dostat dolů dvě tři kila a všechno je hned zase v pořádku. Drastických diet se nedopouštím, stejně mají všechny ten zatracený jo-jo efekt a jakmile začnete jíst zase normálně, kila jsou zpět. Osvedčila se mi takzvaná tukožroutská polévka - jednu chvíli tento recept obíhal našim podnikem jako dravý virus a sázím se, že pokud by počítačoví technici překontrolovali počítače všech žen, jen málokterá by neměla ten návod někde uložen. Původní předpis praví: vzít 1 celé středně velké zelí, 6 cibulí, 5 rajčat, 2 zelené papriky, svazek zelené petržele, masox. Vše klasicky očistit, nakrájet, rajčata předtím ještě oloupat, vařit, baštit několik dnů jen to, zhubne se. Ano, zhubne se, ale přiznávám, že když jsem měla několik dnů pojídat jen tuto zeleninovou matlanici, lezla mi až ušima a tak jsem si jí přizpůsobila své chuti. Vynechávám svazek zelené petržele, protože tu opravdu nemusí, krom masoxu a soli naopak přidávám pár kuliček pepře, nového koření a docela hodně bobkového listu. Tuto modifikaci mohou i moji mužští. Tím pádem vařím tukožroutské polévky vždycky kýble, i když hubnout chci pouze já.

Friday, January 19, 2007

Buřtguláš


Poctivě přiznávám, že nerada vařím teplé večeře. Jednak jdou zbytečně k duhu a také se nemíním vždy podvolit úloze "hospodyňky", co bude večer servírovat skvělé krmě po osmihodinovém pracovním zápřahu v zaměstnání, dvouhodinové cestě do práce a zpět a minimálně hodině úklidových prací v domácnosti. Dost často na mne přijde z takového života vzdor a říkám si s tím pámbíčkem Karla Havlíčka Borovského: "Nebude mi rovno, ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám?...h!" Když už podlehnu, volím baštu, při které se jednak ušpiní co nejméně nádobí a za druhé je jí kopec a vydrží nejméně na dvakrát.Idelální je bramborový guláš, kdybych ho ale takto nazývala doma, to by se chlapi dopředu zabejčili, že mají jíst něco jen od brambor. Říkám mu tudíž buřtguláš a to mi arci projde, oni hned mají před sebou vidinu těch buřtů a začnou slintat jako pavlovovští psi. Na buřtguláš potřebujete spoustu cibule, přiměřeně brambor a dost buřtíků, špekáčků, točeného salámu či cokoli v tom duchu. Cibuli osmahnete na oleji, zasypete mletou červenou paprikou a necháte zasmahnout. Na to naházíte oloupané a na kostičky pokrájené brambory a to buřtoidního cokoli, vše zalijete horkou vodou, osolíte, přidáte kostku masoxu a vaříte, až jsou brambory měkké. Zahustíte polohrubou moukou, kterou jste předem rozkvedlali v trošce vlažné vody.

Wednesday, January 17, 2007

Nok

Zvolit správnou přílohu k jídlu, to je hodně důležité. U nás s převahou vítězí brambory nebo rýže, protože pokud zbyde, rýži mohu přihodit do zeleninového salátu a z brambor zase zrobit několik placek, konkrétně tak málo, že nikdo nemusíme mít výčitky, že se oddáváme smaženému, ale papula si přitom přijde na své. Těstoviny jsou také docela v kurzu a přestože knedlíkům se snažíme dost vyhýbat, občas uvařím alespoň noky. Nikoli slizské noky, jak to označuje pan Kodet v Pelíšcích, dobré noky. To utřu 1 žloutek se lžící másla, přidám sůl, asi 1/4 l mléka a ddostatek hrubé mouky (asi 40 dkg). Vytvořím tuhé těsto a podle nálady z něj buď vykrajuji kousky lžící nebo vyváílím váleček o průměru asi dva centimetry a ten nakrájím na pravidelné kousky. Vaří se asi 10 minut ve slané vodě, hotové někdy posypávám navrch trošku opraženou strouhankou, podobně jako bramborové šišky. Klasické vepřo - knedlo - musí být u nás nejčastěji s noky, tehdy ale strouhanku vynechávám. Když chlapi zbaští všechno maso v předstihu, ani se moc neškaredí, když musejí k večeři dojídat noky jen se zelím.

Saturday, January 13, 2007

Ukládání potravin

Ráda bych vám řekla, že je sice hodně důležité umět navařit chutné jídlo a nazdobit je na talíři, ale pěkně prostřít celý stůl, ale ono to zdaleka není všechno. Vezměte si, že vám něco zbyde - a to se stává často, jednak si to nemůžete vždycky tak dokonale vypočítat, jednak je někdy dokonce žádoucí, aby zbylo třebas na večer nebo druhý den. Mějte na paměti slogan z televizní reklamy : "co dáváte své ledničce, to jíte i sami." Je to tak, do ledničky nebo do mazáku je nutné potraviny nikoli halabala odhodit jako zbytky "na pak", ale řádně uložit. Prodává se nezměrné množství potravinových fólií, sáčků a plastových nádob nejrůznějších velikostí, no, nic proti tomu, ale jejich použití pořádně zvažte! Jistě vám každý výrobce bude přísahat, že jsou zaručeně zdravotně nezávadné a kdyby tvrdil opak, musel by být pitomec, vždyť by zkrachoval. Ale mějte prostě na paměti, že nejzaručenější je nerez! Když se trochu poohlédnete, úložné nádoby na jídlo se dají objevit i v nerezové úpravě a i když jsou podstatně dražší, vyplatí se. Přinejmenším při údržbě - ty umělohmotné můžete drhnout jak chcete, po krátkém čase tak nějak osliznou a natáhnou do sebe divný pach a ten se potom může šířit i po kuchyni. Já jsem pro nerez! Dobře poslouží například i taková ta souprava takzvaně na vaření, co se prodává u cizokrajných na tržištích. Na vaření se nehodí, to snad dá každému rozum, nádoby jsou z příliš tenkého materiálu a dna málem prosvítají, ale na ukládání potravin je to jedinečné a navíc vidíte skrz skleněné pokličky dovnitř. A nezapomeňte při ukládání také volit nádoby vhodně velké! Pokud uložím například plnou misku česnekové pomazánky připlácnu jí poklicí, je to dobře. Pokud z misky ale při příštím použití uberu polovinu, je pitomost tu půlku ukládat ve stejně vělké nádobě, která jednak v lednici zbytečně překáží, jednak v ní to málo zbytečně osychá. Nelenujte všechno přendat do vhodně velké menší misky (používejte stěrku a ztráty budou minimální) a nefrňte se, že musíte mýt mnoho nádobí. Jednak ho už v mnoha domácnostech myje myčka, jednak ta trocha práce navíc je v tomto případě vrchovatě na místě!

Thursday, January 11, 2007

Pečené česnekové brambory


Vážení a milí jedlíci, nevím jak vy, ale my doma ještě pořád pociťujeme následky vánočních svátků a slavení konce roku. A to ne že bychom se byli v tu dobu cíleně přežírali! Snažila jsem se v posledních dnech doma trochu odlehčit jídelníček, jenomže zeleninových salátů a rybích specialit mají už to moji plné zuby. Dnes jsem tedy vsadila na česnek! Ten, jak známo, nikdy nestonal, všichni ho máme rádi, takže za pečené brambory s česnekem zaručeně držkovou nedostanu. Příprava je jednoduchá: Brambory neloupejte, jen je důkladně vydrbejte kartáčkem a osušte. Malé překrájejte na půlky, velké podle rozumu na několik menších kusů. Remosku vymažte olejem, brambory do ní slušivě naskládejte, jednotlivé vrstvy posolte, navrch ještě trochu pokapejte olejem a pečte. (Toto jsem přesně až dosud vykonala i já). Hotové promíchejte s několika stroužky utřeného nebo prolisovaného česneku. Brambory nehýří kaloriemi a nadto i k nim můžete podávat jakýkoli zeleninový salát aniž by se zdálo, že hodláte rodinu držet na dietě.

Tuesday, January 09, 2007

Domácí hamburgery


Ne že bych v této době chtěla navádět k nějakému obzvláštnímu obžerství, ale vycházím z toho, že moji chlapi chtějí v kterýkoli čas zakousnout něco příjemného. A já se zase snažím, aby to bylo pokud možno co nejméně pracné, nepříliš drahé a špinavého nádobí u toho pokud možno nula! Toto všechno v sobě spojuje bašta, které ti moji říkají "domácí hambáče". Není to vůbec žádná věda, v řeznictví koupím přiměřené množství mletého hovězího masa (kdo se bojí nemoci šílených krav, ať to teď raději rovnou vzdá a jde si uvařit dietní krupičnou kaši). Maso osolím, ochutím (nejčastěji mletým pepřem, ale někdy i sušeným oreganem, grilovacím kořením nebo čímkoli, co mi v tu chvíli padne pod ruku) a tvaruji ploché karbanátky vhodného tvaru. Když je masová směs příliš pevní, přidám ještě trochu vody. Masové packy opeču zprudka na pánvi a každou pak vkládám mezi dva toustové chleby pomazané hořčicí či kečupem a hustě posypané natenko nakrájnou cibulkou v proužcích. Podobnost s kupovanou krmí tohoto druhu není náhodná, chuť se však naprosto nesrovnává, v tom domácím produktu se opravdu vyskytuje maso! Mužští docela neslušně poAmlaskávají a jejich sign¨ální domluva je dost průhledná:"Až to zblajznem, půjdeme jako že se psem a skočíme si na jedno!" Což zdaleko není jen jedno pivo, jak ví, ale tvářím se, že jsem vůbec ničemu nerozumněla! Koneckonců, v takový den už jen naskládám nádobí do myčky a svalím se k televizi, zatímco Arana (kterého JÁ jsem do rodiny nepřitáhla), půjdou výjimečně venčit ti dva výtečníci!

Sunday, January 07, 2007

Česká čína

Miluji čínská jídla, ale tak jako v čínské restauraci je prostě připravit neumím. Marná sláva, k tomu bych si snad napřed musela pořídit rodově šikmé oči. Nebo je nakonec pravda, že to, co nazývají kachnou či kuřátkem je ve skutečnosti bůhvíco. Protože číská jídla miluje i osazenstvo rodinné, žešíme to tak, že se k šikmookým jdeme čas od času nabaštit nebo prostě přinesu domů cosi od nich v plastových krabicích. Běžně ale doma dělám to, žemu můj muž trošku posměšně říká "česká Čína" (což mu ale nikdy nebrání v tom, aby vše nevylízal do posledního zbytečku. Například když dojde na švej-žu-žu. To nakrájím vepřovou kýtu na nudličky, obalím ve škrobu, hodím na pánev s olejem. Oblanšíruju, vyndám. Potom na stejné pánvi podusím něco čerstvého zelí, nakrájeného na co nejtenčí nudličky. Zakápnu sojovou omáčkou a glutasolem, podleju bílým vínem a dusím doměkka. Přidám oblanšírované maso a podávám okamžitě, s rýží!

Thursday, January 04, 2007

Rybí polévka


Pochybuji, že by každý teď po vánocích dostal chuť na rybí polévku, ale my, kteři si ji ani smažené ryby o Štědrovečerní večeři nedáváme, na ni v tuto dobu býváme dost říční. Klasický předpis v kuchařské knize mé babičky praví, že na rybí polévku potřebujete hlavně množství rybích hlav a vnitřností. Nepotřebujete, pokud nejste extra vybíraví, docela vám na to stačí mražená treska nebo rybí filé. Pořídíte si rybí vývar, který přecedíte a použijete jako základ. Z masa vyberete kosti a můžete je později použít třeba na pomazánku. Dále potřebujete: 2 mrkve, 1 petržel, 1 pórek, 1/4 květáku, 1/2 kedlubny, 1 cibule a kus celeru. Vše pokrájíte na kousky a osmažíte na másle, poté přidáte do vývaru s kostkou masoxu. Vaříte, až je zelenina měkká, zahustíte světlou jíškou (jen malinko, aby z toho nebyla kejda) a dochutíte pepřem, solí, muškátovým květem a špetkou nastrouhaného mušklátového oříšku. Polévka se u nás podává s osmaženými kolečky rohlíků, které musím symetricky rozložit po dnu talíře. Pokud použijete skutečně rybí droby, nezapomeňte odstranit žábry, po těch polévka hořkne! A vnitřnosti vařte zvlášť a do polévky přilijte pouze vývar!!!

Tuesday, January 02, 2007

Olivový olej


Máme po svátcích a do jara ještě daleko! Báječná příležitost, jak něco zhubnout, což bude znát, jen odložíme kabáty a bundy. Nejsem přítele radikálních a drastických diet, naproti tomu jeden můj strýček trefně tvrdí, že jediná možnost jak zhubnout je nejíst. Tedy on říká tvrdě "nežrat" a filištínsky se přitom poplácává po objemném bříšku. Strýček moc rád papá, ale když sníží příjem potravin, to bříško mu vždycky pěkně spadne, takže je jako chodící reklama na to své úsloví. Vřele ten postup doporučuji každému. Tím nemyslím, že by měl člověk málem umřít hlady, ale ruku na srdce, předpokládám, že když se každý člověk zamyslí nad svým jídelníčkem, objeví tam nějaký hříšek, něco, co by mohl při své konzumaci omezit nebo úplně vypustit. Pro začátek určitě pomůže nahradit běžné tuky v kuchyni olivovým olejem. Pravda, spořivá hospodyňka asi namítne, že je drahý. Je, ale na rozdíl od ostatních tuků má blahodárné účinky na lidský organizmus, obsahuje vitamíny a minerály. Krom toho, pokud vaříte na kvalitních teflonových pánvích, oleje spotřebujete minimální množství. Výborně se hodí také do zeleninových salátů a ty by nikdo ve svém jídelníčku zanedbávat neměl, zvláště v zimě!
Dodatečná poznámka: olivový olej má smysl pouze a jedině extra panenský, neboli extra virgin. Jakýkoliv jiný má nižší obsah užitečných látek a naopak po násilné extrakci z oliv leckdy obsahuje stopy chemických svinstev.