Monday, April 30, 2007

Kakaový dort nepečený

Zítra bude svátek, to je pro mne den k dobru i přesto, že chlapi budou od rána mlsně pokukovat a přemýšlet, cože jim v tom volnu připravím dobrého. Ještě nevědí, že budou mít smůlu! K jídlu dostanou něco studeného, byť i elegantně namazaného na veky. Přijede mi sestřenka z Brna a tak přece nebudu pro chlapy vařit a zvlášť ještě připravovat extra pohoštění. Spláchnu to všechno najednou a ještě mi zbyde čas, abych udělala nepečený kakaový dort, po tom se zaručeně olíznou všichni. Udělejte si ho podle mého návodu také! Potřebujete - 2 velké sáčky piškotů, balíček kakaa, 4 žloutky, 20 dkg. moučkového cukru, 250 dkg másla, podle nálady šlehačku, ovoce nebo obojí na zdobení. Kakao (asi 10 dkg) svařte v trošce vody (asi 4 deci). Nechte vychladnout. Žloutky, máslo a cukr utřete do pěny, do toho opatrně přimíchejte i kakao. Piškoty velmi hrubě podrťte válečkem. Do vymazané a vysypané dortové formy dávejte střídavě vrstvu piškotové drtě a vrstvu kakaového krému. Zakončete krémem. Vše nechte v lednici do druhého dne ztuhnout a potom podle fantazie zdobte, krájejte a papejte!

Sunday, April 22, 2007

Květákové pyré

Včera jsem potěšila. A dost mne to překvapilo, protože večeře byla zeleninová. Ale je pravda, že trošku voněla po uzenině a to někdy docela překvapivě ty mé chlapy přátelsky naladí. K večeři bylo cosi, so já nazývám květákové pyré. Celý květák rozeberu na růžičky a uvařím skoro do měkka v osolené vodě. Mezitím oloupu asi 4 velké brambory, které rozkrájím na kostičky asi 1 cm. velké. 30. dkg točeného salámu pokrájím na větší kousky a osmahnu trochu na pánvi. Posekám celý svazek pažitky. Nastrouhám asi 15 dkg. eidamu. Připravím vymazaný a vysypaný pekáč. Pak postupuji následovně: Scezený květák rozsekám na drobnější kusy, přihodím brambory, uzeninu, pažitku, sýr, přiklepnu tři celá vejce, zaliju šlehačkou, osolím, opepřím. Toto činím v jiné nádobě, než ve které budu směs zapékat! Mám na to velikou mísu, ve které se nemusím bát směs pořádně zamíchat. Přendám do pekáče, vrazím do trouby a peču, až se utvoří příjemná kůlrčička. Toto lehké jídlo se může podávat jak se zeleninovým čerstvým salátem, tak třebas s kyselou okurkou nebo nakládanou zeleninou!

Tuesday, April 17, 2007

Rajská omáčka s masovými koulemi

Takové ty krmě, co se připravují v jediném hrnci, ty přímo zbožňuji. Některé z nich vyznávají i ti moji chlapi. Tuhle si po dlouhé době žádali karbanátky v rajčatovém sosu. Ty se, jako všechno, dají dělat několika způsoby. Já vezmu většinou mleté maso (míchané hovězí s vepřovým), přidám pepř, sůl, trochu vody, aby se s hmotou lépe pracovalo - a uhňácám koule, asi tak 4-5 cm. v průměru. Načež nakrájím cibulku, klasicky jí zpěním v dostatečně velkém hrnci na oleji a! Tady se to liší. Mám li k dispozici čerstvá rajčata, jsou už v této fázi spařená, oloupaná a nakrájená, tudíž je vysypu na cibulku, přidám sůl a špetku cukru pro zvýraznění chuti, chvíli podusím ve vlastní šťávě, potom připosadím do směsi ony masové koule, přiliju horký vývar z masoxu a dusím všechno pod pokličkou za občasného zamíchání, až se většina vody vydusí, takže zůstane husté rajčatové pyré a maso je měkké až do středu. Pokud čerstvá rajčata nemám, příprava je jednoduchá, protože použiji konzervovaná (pozor, některá nebývbají oloupaná ani nakrájená, ty je nutné ještě napřed doupravit) a potom postupuji jako v prvním případě. Tuto baštu podávám buď s rýží, nebo přidám trochu vařené ráže rovnou na začátku do masa, jako se to dělá u plněných paprik a k hortovému jídlu potom postačí kousek chleba. Když mi tchýně kdysi svěřovala tento recepis, trvala na tom, že masové koule musím poklopit přiměřeně velkým talířem, který bude tlačit koule dolů, aby nevyplouvaly a zároveň poslouží jako poklička. Musím přiznat, že při vší úctě k matce mého manžela, když nebyla v dohledu, nikdy jsem se neodhodlala namatlat ještě zbytečně jeden talíř, s nejistou vyhlídkou, že v té horké lázni nepraskne. A musím přiznat, jen pod pokličkou to šlo uvařit úplně stejně!

Tuesday, April 10, 2007

Velikonoční nádivka


O Velikonocích patří na stůl velikonoční nádivka, to asi ví i každé malé dítě. Tradice moc nectíme, vajíčka nebarvíme neb koledníci nechodí a co potom s nimi? (Tedy s těmi vejci, i když ruku na srdce, ani s těmi koledníky bychom si asi neporadili). Domácí chlapi se na mne ráno vrhnou s pomlázkou a náramně si to užívají a já se jim za to odvděčím nikoli malovaným vajíčkem nebo panákem něčeho tvrdého do žaludku, alébržto dobrou baštou. A jsme u toho. Kdybych ten den podala klasickou velikonoční nádivku, v níž jsou podle tradice kopřivy a masa pomálu, byl by oheň na střeše nebo minimálně smutek. Léta už tuto situaci řeším šalamounsky: na stůl přijde plněná roláda. Letos to byla vepřová kapsa, protože maso jsem jaksi pozapomněla v mrazáku příliš a ono potom ne a ne rozmrznout, aby se s ním dalo náležitě pracovat. Vtip spočívá v tom, že vyrobím nádivku z máčené housky v mléce za přísad soli, muškátového oříšku a vajec, přidám do ní ale posekanou... ne, kopřivy ne, to by u nás asi také neprošlo, přidávám meduňku nebo oregano, pochopitelně čerstvé. Nebo bazalku. Naplním plát vepřového masa, zaroluji a pečlivě ovážu pevnou nití, v letošním případě jsem kapsu důkladně sešila. Maso peču za stálého hlídání a podlévání až do úplného vítězství. Letos jsem sklidila poklonu! Pečeně prý snad ještě nikdy nebyla tak křehká a šťavnatá!