O vaření

Zapečená paštika

Dnes je Josefa a já mám klid, protože nikdo z naší rodiny se tak šťastnou náhodou nejmenuje a nikdo z našich známých také ne. Bývaly ale doby, kdy jsme na chalupě přímo proti vratům měly sousedy, kde se Pepové vyskytovali rovnou dva. Protože celá rodina k nám byla vstřícná a v hodně případech nám pomohla, rozumí se, že jsme na Pepíky nikdy nezapomněli. Flaška vodky pro každého byla samozřejmostí, ale jedno dostávali navrch. Pepové totiž u mne kdysi ochutnali domácí paštiku z bílého masa a ač byli odchovanci jitrniček a jelítek a tlačenky z domácího prasátka ( z čehož jsme zase hojně dostávali o zabijačkách k ochutnávce my), po té jemné pochoutce v listovém těstě se mohli málem utlouct. Nad jejich nadšenými tvářemi, když jsem s velikánskou mísou vcházela do dvora, napadla mne pokaždé scéna z románu Waltra Scotta Ivanhoe, konkrétně ta, kdy tlustý mnich z kapličky u sv. Duncana (zakamuflovaný bojovník Robina Hooda, bratr Tuck), sleví, že se dnes nemusí postit, že pojí se svým návštěvníkem, a jak doslova praveno v mém starodávném překladu: "...a v tu ránu byl všemi deseti v paštice!" Nevím, co je na té paštice za vědu, její výroba je vlastně hodně jednoduchá. Potřebuji vařené bílé drůbeží maso a listové těsto. Těstem vyložím vybranou vymazanou formu, (plát asi 3/4 centimetrů tlustý), naplním ji bílým masem, usekaným co nejdrobněji a ochuceným podle fantazie. Já dávám sůl, pepř, hrstku sušeného oregana nebo bazalky a aby to slušně drželo pohromadě, přidám 1 - 2 celá vejce. Masovou směs upleskám, aby vznikla jednotlitá hmota a překryji stejně tlustým plátem těsta i nahoře, jako víkem. Ve víku ale vykrojím několik malých otvorů, aby jimi mohla ven pára. To vše navrchu přeliji dalším rozšlehaným vejcem a peču v hodně předehřáté troubě. ( celkem většinou asi 45 minut)

posted by Giovana @ 11:18 AM