Buřtguláš
Poctivě přiznávám, že nerada vařím teplé večeře. Jednak jdou zbytečně k duhu a také se nemíním vždy podvolit úloze "hospodyňky", co bude večer servírovat skvělé krmě po osmihodinovém pracovním zápřahu v zaměstnání, dvouhodinové cestě do práce a zpět a minimálně hodině úklidových prací v domácnosti. Dost často na mne přijde z takového života vzdor a říkám si s tím pámbíčkem Karla Havlíčka Borovského: "Nebude mi rovno, ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám?...h!" Když už podlehnu, volím baštu, při které se jednak ušpiní co nejméně nádobí a za druhé je jí kopec a vydrží nejméně na dvakrát.Idelální je bramborový guláš, kdybych ho ale takto nazývala doma, to by se chlapi dopředu zabejčili, že mají jíst něco jen od brambor. Říkám mu tudíž buřtguláš a to mi arci projde, oni hned mají před sebou vidinu těch buřtů a začnou slintat jako pavlovovští psi. Na buřtguláš potřebujete spoustu cibule, přiměřeně brambor a dost buřtíků, špekáčků, točeného salámu či cokoli v tom duchu. Cibuli osmahnete na oleji, zasypete mletou červenou paprikou a necháte zasmahnout. Na to naházíte oloupané a na kostičky pokrájené brambory a to buřtoidního cokoli, vše zalijete horkou vodou, osolíte, přidáte kostku masoxu a vaříte, až jsou brambory měkké. Zahustíte polohrubou moukou, kterou jste předem rozkvedlali v trošce vlažné vody.
posted by Giovana @ 9:29 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home