O vaření

Domácí hamburgery

Ne že bych v této době chtěla navádět k nějakému obzvláštnímu obžerství, ale vycházím z toho, že moji chlapi chtějí v kterýkoli čas zakousnout něco příjemného. A já se zase snažím, aby to bylo pokud možno co nejméně pracné, nepříliš drahé a špinavého nádobí u toho pokud možno nula! Toto všechno v sobě spojuje bašta, které ti moji říkají "domácí hambáče". Není to vůbec žádná věda, v řeznictví koupím přiměřené množství mletého hovězího masa (kdo se bojí nemoci šílených krav, ať to teď raději rovnou vzdá a jde si uvařit dietní krupičnou kaši). Maso osolím, ochutím (nejčastěji mletým pepřem, ale někdy i sušeným oreganem, grilovacím kořením nebo čímkoli, co mi v tu chvíli padne pod ruku) a tvaruji ploché karbanátky vhodného tvaru. Když je masová směs příliš pevní, přidám ještě trochu vody. Masové packy opeču zprudka na pánvi a každou pak vkládám mezi dva toustové chleby pomazané hořčicí či kečupem a hustě posypané natenko nakrájnou cibulkou v proužcích. Podobnost s kupovanou krmí tohoto druhu není náhodná, chuť se však naprosto nesrovnává, v tom domácím produktu se opravdu vyskytuje maso! Mužští docela neslušně poAmlaskávají a jejich sign¨ální domluva je dost průhledná:"Až to zblajznem, půjdeme jako že se psem a skočíme si na jedno!" Což zdaleko není jen jedno pivo, jak ví, ale tvářím se, že jsem vůbec ničemu nerozumněla! Koneckonců, v takový den už jen naskládám nádobí do myčky a svalím se k televizi, zatímco Arana (kterého JÁ jsem do rodiny nepřitáhla), půjdou výjimečně venčit ti dva výtečníci!

posted by Giovana @ 1:07 PM