Saturday, May 27, 2006

Cibulový Koláč s rajčaty

Ačkoli jsme v naší rodině všichni vysloveně masožraví, často dáváme přednost něčemu lehčímu. A jedna naše velmi oblíbená bašta je koláč s cibulí a rajčaty. Na těsto potřebuji 25 dkg. hladké mouky, asi 15 g. droždí do kvásku, 5 dkg rozpuštěného tuku, sůl a špetku cukru. Těsto vypracuji a dám kynout asi na 30 minut, potom znovu prohnětu a nechám kynout ještě 10 minut. Mezitím si připravím náplň: 1,5 kg. rajčat, 0,5 kg cibule, 5 dkg. tuku(nejlépe máslo), bazalka, oregano - když je čerstvé, tím lépe- 3 celá vejce, 1/4 l. smetany, sůl, pepř. Na tuk dám zesklovatět nakrájenou cibuli, po chvíli i oloupaná a nakrájená rajčata, osolím, opepřím, naposled vmíchám byliny (část si nechám stranou na pozdější dozdobení) a směs odstavím, aby prochladla. Těsto dám na vymazaný hlubší plech a jeho okraje trochu vytáhnu nahoru. Na těsto stejnoměrně rozložím prochladlou směs cibule a rajčat a zaliji vejci, které rozkvedlám se smetanou. Hotové ozdobím zbytkem čerstvé bazalky a oregana. Největší úspěch má tento slaný koláč s doprovodem silného hovězího vývaru a sklenky bílého vína.

Monday, May 22, 2006

Bramboračka nadivoko


Myslím, že jsem se až dosud zapomněla zmínit o polévkách. A přesto polévky hrají v naší kuchyni dost podstatnou roli. Od přislazených bramborových fujtajblíků, které jsem kdysi vyvářela svému děťátku, když přecházelo z miminčí stravy na lidskou až po silné masové a zeleninové vývary, když někdo z nás choří. Taková polévka z pořádného kusu žebra a dvou kuřecích stehen stažených z kůže aby nebyla moc mastná - jéje, ta by postavila na nohy i mrtvého, natož nějakého moderního Lazara, co se ještě drží na antibiotikách! (Samozřejmě, úměrně k masu je v ní i zeleniny a nepřejte si vidět v jak velkém kotli se to vaří na sporáku). Ale přestože je v receptech návodů na polévky bezpočet, v běžných dobách jsem vymyslela jeden extra por svoji rodinku, děsně milující věci kapku nadivoko: 2 - 3 pořádné mrkve, 1 petržel, dost celeru, 1 velkou cibuli, 2 brambory - to vše pokrájím na kousky, zaleju vodou a přihodím masox. Potud nudné, uznávám. Navíc ale pokračuji, jako kdybych nakládala na svíčkovou: asi 20 kuliček pepře, 10 nového koření, 5-6 velkých bobkových listů. Přiklopím, vařím - je to za pár minut. Zahustím nasucho opraženou hrubou moukou (jde-li mi o odlehčenou verzi), případně šlehačkou s troškou hladké mouky. Je to dost pikantní na to, aby mi rodinka odpustila, že k večeři neservíruji něco onačejšího a navíc jsou moji milí už tak vycvičení, že jim nevadí ani vyndávání koření z talířů!

Friday, May 19, 2006

Pirohy


Pirohy - známé to papú na ruský způsob! Pirohy se připravují s náplní slanou i sladkou, většinou se tvarují do trojúhelníčků, z těsta listového nebo kynutého - toliko můj starodávný tištěný předpis, do zubata vystřižený z nějakého časopisu. Tak zaprvé: do klasických trojúhelníčků pirohy netvaruji nikdy! Při pečení totiž mají rohaté tvary větší sklon k připalování, při vařené variantě právě růžky přicházejí nejčastěji k úhoně při konečném vyndávání cedníkem. Pirohy z jakéhokoli těsta tudíž vykrajuji jako kolečka, která přehýbám. (Ano, existují na to v posledních létech i určitá vykrajovátka a udělátka, ale namouduši, myslím si, že jen zbytečně překážejí v kredenci, mně na to stačí ještě československá sklenka od hořčice, kterou zároveň používám jako odměrku při spoustě "skleničkových" recepisů. Samotná náplň do pirohů je zcela na chuti poživatelů, záleží také na tom, co eventuálně v kuchyni zbylo od minulých dnů a co je docela vhodné tam konečně ztratit. Nemám-li na ztrácení nic, je to jednoduché a dáme si do nosu: na másle podusím nadrobno nasekanou brokolici (nešetřím, hlavní košťály mohou obsahovat mnoho dusičnanů, proto používám pouze kadeřavé mladé hlavičky). Přidám posekanou šunku, nakonec strouhaný sýr - stačí eidam. Touto směsí plním pirohy z listového těsta, pomažu vajíčkem a peču. Místo šunky někdy dávám na zvláštní pánvi obdělané kuřecí mleté maso, jemně kořenené pepřem a muškátovým květem. K pirohům nejraději popíjíme z hlubokých šálků vřelý hovězí vývar, z nějž maso ani zelenina samozřejmě nazmar nepřijdou, při přípravě oběda je upotřebím druhý den!

Wednesday, May 17, 2006

O česneku


U nás doma všichni milujeme česnek. Tedy - krom mé maminky, která s námi naštěstí nebydlí. Kdykoli přijde na návštěvu, už ve dveřích říká: "Fuj, tady to zase smrdí po česneku jako u židů."
Nevím, co má proti židům a už vůbec nevím nic o tom, že by zrovna židé měli nějak nadměrně používat česnek. Ale moje maminka je omluvena - léta má problémy se žlučníkem a v takovém případě česnek opravdu nedělá dobře. Jinak ovšem podle mého názoru používají v kuchyni česněk všichni rozumní lidé, co mají rádi své zdraví, protože jak zní jedno staročeské pořekadlo? Česnek nikdy nestonal! Snižuje tlak, podobně jako cibule má přírodně antibiotické účinky, upravuje trávení. Pravda, za určitých okolností může na překážku jeho pach. Proto se například jako lék už dávno vyvinuly tablety, které sice mají stejné učinky, ale nejsou tak cítit. Komu ten charakteristický česnečí odér vadí v kuchyni, může použít česnek sušený, mletý, granulovaný nebo plátkový, ten tak silný není, já ale dávám přednost čerstvému. Co by byl bramborák nebo bramborová polévka bez česneku? Jaká dobrota je sýrová pomazánka s česnekem (zejména když se maže na čerstvě upečený domácí chléb a zapíjí vychlazeným bílým vínem). Při zánětu ucha jsem dávala malémy synovi dovnitř na noc stroužek česneku zabalený ve vatičce, ráno si vždycky liboval, že už ho ouško nebolí. A při nachlazení kurýruji rodinu česnečekou, ale to je česnečka, že v ní málem lžíce stojí! Ano, smrdí to u nás, ale většinou nechoříme. A abychom mohli mezi lidi, ten zápach likvidujeme kozumací spousty jablek, zaručeně to pomáhá!

Sunday, May 14, 2006

Masožraví

Nedokážu povědět, které maso má moje rodina raději - moje rodina má totiž vůbec velmi ráda maso. Tím nechci tvrdit, že já bych se z této skupiny nějak odlišovala. Jsem masožravec každým centimetrem svého těla, vegatariáni, jen do mně! Můj syn tvrdí, že jsem se nutně musela vyvinout z nějakého předpotopního predátora a kdoví, co evoluce vlastně napáchala. Rozhodně ale nemusíme ochutnat všechno, od klokana po pštrosa, držíme se toho, co je běžné v tomto kraji. Dáváme přednost masu drůbežímu, vepřovým nepohrdneme, ale tu a tam dostaneme zuby na hovězí. Jedním způsobem upravené hovězí je hořčicový plátek. Má tu výhodu, že příprava dlouho netrvá. Důkladně naklepané plátky osolím, opepřím a z obou stran opeču na másle. Vyjmu je na horký talíř a do pánve, kde se opékaly naliji lžičku koňaku a šálek sladké smetany. Když vzkypí, vmíchám 1 lřičku hořčice. Plátky servíruji s opečenými brambory a hořčičnou omáčku liji na brambory. Samozřejmě, něco zeleného na doplnění nikdy neškodí. Zelená petrželka nemusí být nutně nasekaná navrchu, stačí několika kousky ozdobit jídlo na talíři.

Friday, May 12, 2006

Cuketové Matesy


Dnes si dáme něco trošku dopředu: Cukety ještě na zahrádce mít nemůžeme a kupovat si je na krámě ne za moc lacino, to asi rozumné není. Ale když si vypěstujeme cukety vlastní, ony se urodí a rodina jich pojí tolik, že už jim v jakékoli upravě lezou i ušima, vždycky je nalákám na cukety pikantní, nebo-li, jak tomu říká kamarádka, od které ten recept mám: Cuketové matesy.
Základní rozpis je na 1 a 1/4 kgy cukety, nakrájené na kostičky (a pochopitelně oloupané a bez dužiny). K tomu: 50 kuliček pepře, 16 kávových lřiček soli, 30 kuliček nového koření, 6 velkých cibulí, nejméně 4 velké bobkové listy a 2 dcl slušného oleje. Všechno se to smíchá dohromady, naplní do sklenice a nechá se v chladu 7 dní uležet.
Cuketové matesy je nutno po otevření rychle zkonzumovat, jinak se kazí. U nás s tím ale problém nemáme - sklenice je prázdá, než se rozkoukám.

Saturday, May 06, 2006

Srnčí ragů

U nás doma máme všichni moc rádi divočinu na nejrůznější způsoby - jelení, kančí...ale nejvíc ze všeho srnčí. Asi proto, že se v poslední době tak těžko shání! A já mám přitom na srnčí ragů docela jednoduchý a osvědčený recept ještě od prababičky: chce to maso pokrájet na malé kousky, na pánvi obdělat na másle a přehodit na pekáč. Na pánvi potom podusit nakrájený celer, mrkev, petržel a cibuli a přihodit vše k masu. Přidat několik kuliček nového koření a pepře, pár bobkových lístků a všechno to zalít teplou, mírně okyselenou vodou. Přiklopit a dusit za občasné kontroly asi hodinu až hodinu a půl. Když je masíčko měkoučké jako dortík, zahustím vše světlou máslovou jíškou - domácí, nikdy ne tou kupovanou, to je sice rychlejší, ale rozhodně na úkor kvality!!! (Někdy pro změnu jíšku rozmíchám se sladkou či zakysanou smetanou). No a co k tomu? Sebevíc nadýchaný houskový knedlík pokládáme doma svorně za barbarství, musí to být nok, ale tak akurátní, že by mu ani pan Kodet v Pelíšcích neměl co vytknout! A k tomu vychlazené řízné pivo!Cože? Slintám? Promiňte!

Tuesday, May 02, 2006

Na oslavy


Ne, přesný recept na něco dnes ode mne nečekejte, nechce se mi. Ale povšechně vám povím, jak se u nás slaví! Kdysi jsem si při významných příležitostech honila tričko, vařila, smažila, pekla, celá upachtěná jsem to potom rodině servírovala v lehkém třesu, já z toho nic neměla a ostatní asi zase ne mnoho z mé špatně maskované nervozity, někdo nakonec vždycky pocancal slavnostní mnou vyšívaný ubrus, tvářil se provinile a já také zrovna nejásala... No, po létech jsem na to přišla: držím se zásadně studeného bufetu! Volím takovou sestavu, abych si něco mohla připravit den předem (například nějaké pomazánky v lednici klidně vydrží, rostbíf...) Nakoupím spoustu zeleniny a ovoce - nejen chutná, je to zdravé, ale i zdobí. No a pak už jen nějaké sýry a uzeniny. Chvíli před oslavou napatlám a nazdobím jednohubky, na talíře v různých kombinacích pokrájím to ostatní, přizdobím to skleničkami a láhví vína a je to! Jo - a zásadně neservíruji na ubrusy, kterým by trocha lidské nepozornosti mohla uškodit! Jsou k dostání i docela pěkné z umělé krajky, i červené víno z nich sklouzne jedna radost! Na sladkosti si u nás nikdo moc nepotrpí, ale i takový piškotový dortík s jablky se dá připravit dopředu!!!