O vaření

Prejt žebrácký (chlebový)

Je pravda, že nejčastěji se snažím pro rodinu vařit tak, aby předla spokojeností. Ono je tak nejsnazší vyjití, máte-li doma dva chlapy. Když se pořádně nacpou, jsou ve vlídném rozmaru a občas mne dokonce nechají chvíli vyšívat nebo číst, aniž by některý z nich skuhral, že nemůže najít kapesník, ponožky nebo spodky, ačkoli má všechno přehledně naskládané ve své skříni. Jenomže občas to prostě s rodinným rozpočtem nevyjde. Někde se utratí o něco víc a sorry... nejsme milionáři, na účtu před výplatou vždycky jen tak tak vyjdeme, většina z vás to asi zná. Tu straším po bytě a hledám, co kde vypaběrkovat. Jedno jídlo mne spasí skoro vždy. Říkám tomu žebrácký prejt. Posháním všechen skoro tvrdý chleba (samozřejmě nesmí být z igelitových sáčků plesnivý) a nakrájím ho na kostičky. Ty zaliji vývarm z masoxu. Chléb nechám změknout, musí z toho vyjít hmota asi jako skutečný prejt. Mezitím si vedle připravím pokrájenou cibuli a na kostky nakrájený špek - to společně obracím na pekáčku, až se špek pořádně rozpeče a cibule zesklovatí. No a potom to smíchám dohromady s chlebovou směsí a 1 rozkvedlaným vejcem a nechám chvíli v troubě zapéct. Protože kyselých zelenin a okurek máme naštěstí z vlastní zahrady vždycky ve špajzu ve sklenicích dost, mužští se s takovou přílohou na prosté jídlo vůbec neškaredí.

posted by Giovana @ 9:23 AM