Monday, June 12, 2006

Rychlá večeře

Vím, že všechny hospodyně, které se řadu let motají v kuchyni, začnou dřív či později šílet z toho ustavičného musu vymýšlet denně, co předhodit rodině k jídlu. A to přes ty hromady receptů, které existují a myslím si dokonce, že právě proto! Přitom někdy postačí náhoda, jeden dobrý nápad a je zase tu a tam pomoženo. Mně se to stalo jednou...dávno již tomu. Co připravit k rychlé večeři, v tom jsem měla hlavu punktum vygumovanou. Koupila jsem sice při po cestě kuřecí řízky, okurku a pár rajčat, ale když jsem dorazila domů, neměla jsem absolutně náladu na klasické vaření. A přitom nic moc jiného doma k dispozici právě nebylo. Prostě bude řízek s chlebem, rozhodla jsem. A k dovršení smůly jsem zjistila, že chleba není v košíku ani kousek a ostatního pečiva tak akorát na snídani. Že bych vytahla paty opět ven a šla ještě někam něco opatřit, při tom pomyšlení jsem žhavila doběla. A tak byla u nás tenkrát poprvé předvedena Havranpírkova večeře. (Pro ty kdo to nevědí podotýkám, že Havranpírko je pravěký hrdina z několika knih Eduarda Štorcha). Prostě jsem napřed připravila takzvané čínské placky (nehledejte v tom protimluv, tak se to nazývá v některých receptech). Hladká mouka se osolí, podle množství se do ní přidá trochu prášku do pečiva, vytvoří se těsto ani ne řídké, ani ne jako bác a z něj se vytahnou placky na velikost pánve, načež se na oleji smaží. Jde to rychle a na teflonové pánvi se nespotřebuje ani moc tuku, takže nejsou mastné. Prostě takové trochu lepší plackové sestřičky těch, které lidé doby kamenné opravdu mohli pojídat. Kuřecí plátky jsem opekla v několika minutách, posolila a posypala bazalkou. Na každý talíř jsem položila plátek masa, obložila pokrájenou zeleninou, ke straně natrhala ony placky a přehnaně jsem se omluvila, že servíruji na talíře, protože široko daleko opravdu není jediný lopuchový list. Večeře měla uspěch a ještě dnes si dávno dospělý syn občas žádá véču podle Havranpírka.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home