O vaření

Sulc alias huspenina

Všichni doma svorně milujeme něco v aspiku. Když mám trochu času, vyrábím domácí sulc. Má to jednu výhodu - já sice musím uvařit maso a po skončení práce všechno umýt a uklidit, ale už samotná zmínka o sulcu našpicuje uši mých mužských tak, že se také zaangažují. Zpravidla to u nás probíhá takto: "Zase někdy bych mohla uděla sulc," prohodím nenápadně, když jsme všichni pohromadě. Tak den dva po této zmínce se v lednici jakoby nic vynoří 4 vepřové nožičky a velké zadní koleno. Já to všechno očistím a hodím do hrnce s vodou. Koleno stačí jen opláchnout, nožičky vyžadují hlubší očistu a někdy i opálení zbylých štětin. Do vývaru přidám několik kuliček jalovce a nového koření, docela dost kuliček černého pepře, asi 5 velkých bobkových listů, sůl a trochu octa. Někdo přidává ještě zeleninu, přinejmenším mrkev nebo cibuli, ale já to nedělám, kazí to šmak pořádného masového výrobku. Všechno vařím asi 2 hodiny, prostě úplně doměkka. Vývar sleju a dám stranou, ostatní nechám zchladnout. Samotné nakrájení si naštěstí berou na starost chlapi, z toho bych zešílela. Nakrájí na droboučko sakumprásk maso i rozvařené kůžičky, je toho přesně do velikého pekáče. No a já už potom jen maličko přihřeji odvar, který mezitím zchladl a začal klihovatět a směs v pekáči zaliji. Ne, zatímco chlapi krájejí, já se neflákám. Vetšinou stačím upéct bochníček chleba, protože ten zchladne k požívání přibližně ve stejnou dobu, kdy ztuhne sulc. No a potom už se jen chlapi domlouvají, kdo půjde pro pivo a kolik ho tentokrát vezme. Sulc s čerstvým chlebem a plzěňským na zapití, to je totiž bašta!

posted by Giovana @ 4:14 AM